Slabikář pro dospělé žáky
Autoři: Leoš Středa, Eva Mrázová
PROČ SLABIKÁŘ PRO DOSPĚLÉ
Tento slabikář je přednostně určen pro školy, které vzdělávají žáky žijící v domovech pro osoby se zdravotním postižením a domovech se zvláštním režimem. Vesměs jde o dospělé žáky širokého věkového spektra od mladých dospělých až po žáky ve středním a zralém věku. Speciální vzdělávací potřeby těchto žáků vycházejí z jejich mentálního postižení, případně vícečetného a kombinovaného postižení. V minulosti byla řada z nich soudním rozhodnutím připravena o školní docházku. Dnes je třeba chyby minulosti napravit a negramotným žákům umožnit vzdělání v pozdějším věku.
Minulé zákony umožňovaly vylučování mentálně postižných žáků dokonce i ze základního vzdělání, a to např. soudními rozhodnutími o zbavování povinné školní docházky. Až teprve od 90. let byl takový systém přehodnocen. Přesto zůstalo v naší zemi mnoho mentálně postižených jedinců, kteří základní školou neprošli dodnes. V minulosti byli ze vzdělání vyloučeni, nikdy už pak neměli možnost nebo sílu si vzdělání doplnit.
Jako příslušník starší generace vzpomínám na své první speciálně pedagogické školení, kde bývali např. středně těžce mentálně postižení označováni za nevzdělatelné. Jak je to v příkrém rozporu s mou vlastní praktickou zkušeností, kdy např. v praktických školách Euroinstitutu skládají takto postižení jedinci v ústavní péči úspěšně závěrečné zkoušky. Střední školy Euroinstitut jsou odborná učiliště a praktické školy zaměřené na vzdělávání klientů, kteří žijí v domovech pro osoby se zdravotním postižením a domovech se zvláštním režimem.
Slabikář pro dospělé není slabikář v pravém slova smyslu, protože žáci neslabikují. Základem učení čtení není hláska, písmeno a jejich skládání do slabik, nýbrž obsahové celky (obvykle celá slova). Výuka vychází z přednostního vnímání celku, kterému jsou podřízeny části. V Slabikáři pro dospělé si žáci opakováním zapamatují obrazy tištěného slova, aniž by ještě znali jednotlivá písmena. Výuka čtení z celku se zachovává tak dlouho, dokud žák sám nedojde vlastním vývojem k analýze. Cílem čtení není mechanický pochod, spočívající ve skládání hlásek, ale pochod myšlenkový, kdy žák od začátku rozumí obsahu čteného.
Ve světě je takový způsob čtení označován jako jako Whole Words Reading Method, tedy metoda čtení celých slov, v německy mluvících zemích obdobným názvem: Ganzwortmethode. Průkopníkem metody je belgický lékař a pedagog Jean-Ovide Decroly. U nás ji rozpracoval ke konci dvacátých let minulého století pro české čtení Václav Příhoda, pozdější profesor Karlovy univerzity v Praze. S metodou se seznámil během svého studijního pobytu v USA, kde byl jeho učitelem americký reformátor vzdělávání profesor John Dewey. Po návratu ji Příhoda představil pod názvem globální metoda čtení a postupně ji rozpracoval se svými spolupracovníky Stanislavem Vránou, Františkem Musilem, Vladimírem Konvičkou a dalšími. Vytvořili již tehdy několik slabikářů a jejich pedagogika bývá označována jako pragmatická.
Ve školách a odborných učilištích nesoucích společné označení Euroinstitut jsme přistoupili k výuce čtení celých slov po zhodnocení argumentace zastánců i odpůrců metody. Překonali jsme výtky z hlediska psychologického, lingvistického, dále z hlediska fyziologie a didaktiky a ve Slabikáři pro dospělé jsme plně využili všech výhod. Dosud se globální čtení a jeho učebnice soustředily zejména na mentálně postižené děti. U nich může tento způsob výuky čtení vést k přetěžování v období rozvíjení paměti. Technika je však velmi vhodná u negramotných dospělých. U nich odpadá problematické osvojování slabikové, hláskové a písmenkové stavby vět. Nestává se problémem povrchní čtení a odhadování slov. Mentálně postižení dospělí v ústavní péči, kteří jsou negramotní, byli dosud předurčeni v neznalosti čtení setrvat. Abychom toto předurčení zvrátili, je dobré využít každé techniky, která jim možnost čtení otevře.
Základem výuky čtení v tomto slabikáři je postup od celku k jednotlivým částem. Na počátku výuky tak stojí vypsané celé slovo doplněné zobrazením konkrétního pojmu. Výslovnost, význam a přečtení slova učí dospělého žáka speciální pedagog. Teprve později bude slovo analyzováno na písmena. Metoda dává našim žáků možnost číst okamžitě celá slova a vnímat jejich konkrétní význam. Tím se odlišuje od čtení analyticko-syntetického, kde na počátku výuky jsou písmena a slabiky, které konkrétní význam nemají. V naší učebnici se žák k těmto samostatným písmenům a hláskám propracovává až ve druhé polovině, kdy naučená slova rozkládá na jednotlivá písmena a hlásky. Protože rozkládá jednoslabičná slova, učí se zároveň i slabiky.
Profesní kompetence, které jsou hlavním cílem vzdělávání žáků Euroinstitutu, nemusejí vyžadovat gramotnost. Úklidové práce v sociálních zařízeních obvykle zvládnou naši absolventi i bez znalosti abecedy, stejně jako praní, žehlení či jednoduchou přípravu pokrmů. Obdobně se mohou vyučit kartáčníky, košíkáři nebo pomocnými pracovníky na stavbách. Vyučením či absolvováním závěrečné zkoušky to ve školách Euroinstitutu nekončí. Nevytvářel jsem školu, která dá postiženým jen vzdělání pro vzdělání. Cíle Euroinstitutu jdou nad povinnosti školy, jako hlavní vidím reálné uplatnění absolventů na trhu práce. Ta už je bez znalosti základů čtení obtížná.
Desatero základních funkčních činností spojených se znalostí čtení tak, jak je pozorujeme u našich žáků a absolventů:
1. označení obchodů
2. čtení nápisů na ulicích
3. čtení textových dopravních značek a dodatkových značek
4. pasívní komunikace na sociálních sítích
5. telefonní seznamy v kontaktech mobilního telefonu
6. emailová komunikace
7. veřejné vyhlášky
8. označení textilu a potravin
9. žádost o přijetí do práce
10. noviny a časopisy
Sociální instituce využívají často jiných metod, například alternativní a augmentativní komunikaci (AAK), které jsou pro postižené jednodušší a v případě procesu čtení využívají metod sociálního čtení, tedy piktogramy, výměnné obrázkové komunikační systémy (VOKS). Tyto systémy jsou možná důležité pro usnadnění komunikace a nezastupitelné u klientů s těžším stupněm mentálního postižení, integraci a inkluzi postižených však přinášejí problémy, protože běžná populace AAK nepoužívá. Proto tam, kde je to možné, je výuka opravdového čtení nezastupitelná.
Leoš Středa
← zpět na úvodní stránku